Otázkou, kam kráčí české zemědělství, se zabývala naše minisérie podcastu Loopa zaměřená na biodiverzitu, regenerativní zemědělství, agrovoltaiku a precizní zemědělství. Zdaleka jsme nevyčerpali všechny možnosti dalšího rozvoje zemědělství, nicméně považujeme ekologické zemědělství jako tu nejvhodnější cestu. Rádi bychom ale na toto téma vyvolali další debatu.
Jaké jsou největší výzvy pro zemědělství?
Z pohledu ekonomiky se zemědělství v ČR podílí necelými 3 % na tvorbě hrubé přidané hodnoty. Globálně 4 %, ale v některých méně rozvinutých zemích je to i více jak 25 %. Jde však o klíčové a kritické odvětví pro naši budoucnost. A navíc jsou potravinové systémy zodpovědné za zhruba 30 % globálních emisí skleníkových plynů.
Často padá otázka, jak nasytíme další dvě miliardy lidí, které přibudou do roku 2050. Nebo jak snížit plýtvání, protože světově plýtvání potravinami dosahuje jedné třetiny veškerého jídla. A neméně důležitá otázka stojí, jak se způsob produkce potravin adaptuje na negativní dopady změny klimatu, jinými slovy u nás především na sucho, v důsledku nižší schopnosti krajiny zadržovat vodu. A jak zabránit úbytku biodiverzity?
Zemědělství a biodiverzita jsou nerozlučná dvojice
Biodiverzitou jsme začali, ale ochrana biodiverzity musí být součástí celého zemědělského procesu až do konce. Problémem však je, že samotné zemědělství je existenčně závislé na kvalitě produkčních zdrojů (především vodě a půdě), a je tak zásadní, jakým způsobem se s těmi zdroji zachází. Je třeba si také uvědomit, že za posledních 50 let ubylo na světě 69 % všech živých organismů. Že je biodiverzita klíčové téma ostatně potvrzuje i model planetárních mezí, kde ztráta biodiverzity byla definována jako jedna z prvních překročených hranic (biosphere integrity). Jak říká v podcastu Klára Hálová ze společnosti Mattoni, biodiverzita a změna klimatu jsou propojené nádoby a je třeba hledat holistická řešení jak pro zmírnění dopadů klimatické změny, tak úbytku biodiverzity.
Nové trendy v zemědělství
Zemědělství, obor úzce spjatý s naším přežitím, se ocitá na rozcestí. Jak skloubit tradiční postupy s moderními technologiemi? Jak vyprodukovat dostatek potravin pro rostoucí populaci a zároveň chránit životní prostředí? Odpovědi na tyto otázky hledají zemědělci po celém světě. V posledních letech se objevuje několik výrazných trendů, které slibují zásadní změnu v tomto odvětví. Regenerativní zemědělství, precizní zemědělství a agrovoltaika – to jsou pojmy, které stále častěji rezonují v odborných kruzích. Jaké jsou jejich výhody a rizika? Jak se tyto trendy promítají do české krajiny? Pojďme se společně podívat na to, kam se zemědělství ubírá.
Regenerativní zemědělství
Debaty o udržitelném zemědělství se momentálně vedou na téma regenerativního zemědělství, které představil Václav Kurel ze společnosti Carboneg. To si klade za cíl regenerovat a obnovovat život v půdě především tím, že nevyužívá orby a tím podle jeho zastánců neničí půdní strukturu a naopak dosahuje větší přirozené úrodnosti, vázání uhlíku, zadržování vody a celkově živější půdy. Tato forma zemědělství může vést k postupnému snižování chemických vstupů, využívá meziplodiny a krycí plodiny, střídá plodiny a klade důraz na návrat organiky do půdy. Ideální je pak spojení s regenerativní pastvou hospodářských zvířat.
“Z hlediska udržitelnosti regenerativní zemědělství smysl dává, jako forma offsettingu to má však problematické místa,” říká Dagmar Prášková, která se podílela na tvorbě minisérie LOOPY o zemědělství.
Precizní zemědělství
Hojně se také momentálně skloňuje téma precizního zemědělství a propojení sektoru na moderní technologie. Jak v podcastu popsal Jan Semrád z firmy Varistar, jde o využití variabilní aplikace na sběr a zpracování dat pro aplikaci optimálního množství hnojiv, osiv a pesticidů s cílem maximalizovat výnosy a ziskovost. Data čerpají ze satelitních snímků, digitálního reliéfu krajiny, bonitačních map nebo snímků z výnosoměrů. Se zpracováním dat následně pomáhá umělá inteligence. Jde tedy o “optimalizaci” konvenčního zemědělství.
“Jakkoliv nelze házet všechny konvenční zemědělce do jednoho pytle, konvenční způsob produkce potravin je do značné míry odpovědný za současný stav krajiny, a tak nám nad precizním zemědělstvím visí velká otázka,” doplňuje dále Dagmar Prášková.
Agrovoltaika
Zajímavým průsečíkem mezi zemědělstvím a novými technologiemi je také agrovoltaika. Ačkoliv se o propojení zemědělství a výrobě solární energie (tzv. agrovoltaice) hovoří už delší dobu, v Česku je to téma poměrně nové a teprve v červnu vešla v platnost legislativa umožňující agrovoltaiku praktikovat i na českých polích. Jak téma v podcastu prezentoval Jiří Bím ze Solární asociace, v praxi to znamená, že na jednom pozemku lze instalovat solární panely, chovat hospodářská zvířata a pěstovat běžné plodiny, i když u nás to budou pravděpodobně v první fází jen vinice, chmelnice a ovocné sady. Horizontální konstrukce panelů přináší pro plodiny zastínění, ochranu před silnými dešti a krupobitím nebo snižuje množství odpařené vody a chrání půdu před vysycháním. To celkově může vést k vyšší produktivitě. V neposlední řadě jde ale také o diverzifikaci příjmů a vyšší energetickou soběstačnost jednotlivých farmářů. Agrovoltaika je ovšem na svém úplném začátku a v cestě jí bude stát mnoho překážek…
Jak to vnímáte vy?
V jednotlivých podcastech jsme se samozřejmě bavili o výhodách, ale i nevýhodách jednotlivých řešení, protože se na téma snažíme nahlížet kriticky. Budeme rádi za další podněty a diskuzi, protože zacházení s krajinou, ochrana biodiverzity a zmírňování dopadů klimatické změny (hlavně sucha) budou i nadále klíčová témata environmentální udržitelnosti.